ÚVOD - AKTUALITY

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pane Bože, dej mi sílu, ať zdolám soupeře a ať ho zdolám fair play. Bude to těžké, ale spoléhám na tebe. A Pane Bože, jestli se mi to nepodaří, dej mi ještě větší sílu, ať mohu pozdravit vítěze, až půjde kolem.
 

   Kronika cyklovýletů   

 
   Seznam ročníků       Seznam cyklistů s počtem účastí       Fotogalerie
 
1. ročník - Šumava tour
12.7.2007 - 15.7.2007
 

 
Účastníci
Bastl Vít (Bása), Dočkal Tomáš (Šimák), Hekrla Petr (Štoky), Jeřábek Jan (Jeřáb ml.), Jeřábek Petr (Jeřáb), Kotrba Marian (Baggio), Pešek Tomáš, Raus Zdeněk, Tekal Jan (Tekys), Valenta Aleš (Enta), Večeřa Ivoš (Omouch), Voda Václav (Vodouch), Široký Ondřej (Širda), Šubrt Marek

Celkem 14 účastníků
 
Článek a fotogalerie
12.-15.7.2007, to je termín, kdy jsme my, fotbalisté z Okříšek, podnikli na místní poměry nečekanou, nevídanou a v neposlední řadě fyzicky náročnou "dovolenou" k vrcholům samotné Šumavy. Oficiálně to bylo kondiční soustředění před novou sezónou, každý z nás si tam ale také odpočnul od zaběhnutého stereotypu všedních dnů. To, že jsme večer necítili nohy a byli šíleně unavení, to už k tomu samozřejmě patří. Ono těch více než 220 těžkých kilometrů v kopcích, lesích a podobných terénech není žádný med, to může potvrdit každý, kdo to zažil. Ale určitě to za tu dřinu stálo. Nejen z toho důvodu, že jsme získali během čtyř dnů fyzickou kondici, jako by se dalo málokde, ale také se nám naskytly nádherné pohledy do krajiny, které z tepla domova nebo z okna auta rozhodně nikdy neuvidíte. Majestátné štíty hor, divoké bystřiny, čistá jezera a jezírka, rašeliniště, vzácné rostliny a i zvířata... To je slabý výčet toho, co vše může člověk na kole vidět. Ve čtvrtek ráno jsme naskákali do aut (kola na střeše, nebo v dodávce) a po trase Okříšky - Telč - Jindřichův Hradec - České Budějovice - Lenora jsme se dopravili na místo startu. Připravili a zkontrolovali jsme znovu to nejnutnější pro samotnou cestu a v mlze a dešti jsme vyrazili vstříc přírodě. První kilometry po asfaltových cestách a lidmi navštěvovaných místech, postupem času ubývaly, asfalt stejným tempem jako domy a známky civilizace. O to lépe se nám jelo. S větrem v zádech a obličejem od bláta, odletujícího od kola kamaráda, co jel přede mnou, bylo nad řídítky krásně. Na naší cestě jsme měli možnost vidět nejen to krásné z našeho národního parku, ale bohužel i odvrácenou tvář.

To, co zanechal v přírodě hurikán Kyrill, v televizi ani novinách neuvidíte. Kopce, připomínající měsíční krajinu, kmeny přes sebe přelámané, silně propletené a jen místy stojící pahýly očesaných kmenů. Vážně smutné a v husté mlze teskně vyhlížející. Od zaměstnance lesní správy jsme se dozvěděli, že odklízení potrvá dlouhé měsíce, jelikož na místa značně odlehlá se nedá dostat motorovými vozidly, ale kmeny se musí odtahovat pomocí koní. První den byl spíše zahřívací, seznamovali jsme se s terénem a podmínkami. Mezi to nejdůležitější patří asi pramene samotné Vltavy. V průběhu dne jsme vždy zastavili u nějaké horské chaty nebo restaurace v údolí a poslali něco teplého do žaludku, nebylo v lidských silách vést nějaké zásoby sebou na kole. Večer jsme se ubytovali v Kvildě v jedné chatě. Usnuli jsme jak zabití, s očekáváním dalšího náročného dne a s pocitem dobře odvedené práce. Ráno jsme po snídani skočili do sedla a vyrazili naproti kopcům! Trasa byla o poznání těžší než první den a naše nohy dostaly zabrat hned první kilometry. Z pátku stojí za zmínku návštěva jezera Laka, které svou přirozeností a panenskou čistotou ukazuje, proč stojí za to tato místa vidět. Dále Prášily, jediné místo naší cesty, které jsme projeli, resp. museli dvakrát a Poledník, jinak řečeno Polední hora. Mimo to, že k ní vede asi 10 km dlouhé stoupání cestou necestou, je tato hora známá i z jiných, zajímavějších, důvodů. Je to jedna z nejvyšších hor celé Šumavy, ale zejména je na ní umístěna rozhledna v nejvyšší nadmořské výšce v celé republice. Uznejte, že 1315 m.n.m. je už uctyhodných. Rozhledna (se stejným jménem Poledník) se pyšní výškou 37 metrů, přičemž nejvyšší vyhlídková plošina se nachází ve výšce 30 metrů. Byl by to jistě krásný pohled (prý jsou za jasného počasí vidět Alpy), kdyby nebyla šíleně hustá mlha a my z celé rozhledny neviděli jen občerstvovací zařízení. Příště se snad zadaří lépe … Posledním cílem dne byla Železná Ruda. Pěkné, útulné, napůl německé městečko, do kterého jsme sjeli po sjezdovce, i když jsme neměli lyže ani sníh. Následovalo ubytování v penzionu, večeře a tolik posilující spánek. V sobotu nás čekala nejnáročnější a nejdelší část tour. Nejprve pár kilometrů k lanovce a poté společně s koly na Pancíř. Kopec na jeho vrchol je tak dlouhý a náročný, že bychom ztratili nepřiměřeně moc času oproti ujeté vzdálenosti, takže jsme zvolili řešení s lanovkou. Přes jeho vrchol jsme se měli dostat na cestu vedoucí druhou stranou do Prášil. Ale světe div se. Špatně jsme odbočili a sjeli úplně jinam, takže jsme si ten kopec vyšlapali stejně a pokorně se vydali na další cestu. A tak jsme se dostali přes již zmiňované Prášily, Srní a Horskou Kvildu do Zadova, místa našeho posledního noclehu. Cesta tam není jednoduchá, opravdu jsme jeli cestou necestou, prudké sjezdy lesem přes kořeny, stejně jako stoupání po kamenech přes vyvrácené kmeny, to byl náš úděl. Večer, s vědomím toho, že to nejhorší je již za námi, jsme pojali v rámci stmelování kolektivu společensky a vyrazili jsme na bowling, kde jsme uspořádali turnaj dvojic. Nezapomněli jsme ani navštívit samozvanou síň slávy naší slavné běžkyně na lyžích - Kateřiny Neumannové, která se nacházela přímo v objektu bowlingu. Byly tam vystaveny veškeré její originální medaile a ocenění za celou kariéru. Ptáte se proč? No Kateřina na Zadově bydlí a my ji šli samozřejmě navštívit. Bohužel nebyla doma, a tak se vidina společné fotky rozplynula jako kouř nad Temelínem, který jsme viděli ze zahrádky restaurace, jejímž majitelem není nikdo jiný než další český olympijský vítěz - hokejista Martin Straka. Ráno jsme ospalí, unavení a smutní, že vše pěkné už končí, znovu nasedli a jeli opět do Lenory, abychom nasedli do aut a odjeli domů. Cesta byla spíše poklidná, ale jelikož sil ubývalo, také náročná. Vše pěkné jednou končí a naše dovolená (soustředění) také. Zažili jsme toho mnoho a máme spoustu vzpomínek i fotografií. Jedno víme jistě, nelitujeme času ani námahy a těšíme se na další společnou akci podobného typu.

Tomáš Pešek a Ondřej Široký
Fotogalerie - Šumava tour
 

© Copyright 2003-2022 SK Okříšky  •  All Rights Reserved.                 Administrace (autentizováno)