ÚVOD - AKTUALITY

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pane Bože, dej mi sílu, ať zdolám soupeře a ať ho zdolám fair play. Bude to těžké, ale spoléhám na tebe. A Pane Bože, jestli se mi to nepodaří, dej mi ještě větší sílu, ať mohu pozdravit vítěze, až půjde kolem.
 

   Kronika cyklovýletů   

 
   Seznam ročníků       Seznam cyklistů s počtem účastí       Fotogalerie
 
3. ročník - Jeseníky tour
15.7.2010 - 18.7.2010
 

 
Účastníci
Dočkal Tomáš (Šimák), Dokulil Jan (Janek, Jenda), Dvořák Karel (Karlos), Františák Pavel (Medák), Hekrla Petr (Štoky), Jeřábek Jan (Jeřáb ml.), Jeřábek Petr (Jeřáb), Jůza Jaroslav (Jája), Kotrba Marian (Baggio), Křen Filip (Filda), Majo Pavel (Maják), Milostný Jiří (Henry), Molák Petr (Maso), Nevrkla Zdeněk (Jouza), Ryšavý Zdeněk ml. (Zdenda ml., Zdenda), Tekal Jan (Tekys), Valenta Aleš (Enta), Vejmelka David (Doucha), Voda Václav (Vodouch), Široký Ondřej (Širda), Řezáč Martin (Řezy)

Celkem 21 účastníků
 
Článek a fotogalerie
Na své třetí putování po českých horách se v polovině července vydalo 20 amatérských cyklistů, většinou fotbalistů místního SK. Za své čtyřdenní útočiště jsme si vybrali pro cyklisty ne moc oblíbené Jeseníky. Přes Brno, Olomouc, Šumperk jsme dorazili do Malé Morávky, kde následovalo menší občerstvení, po němž jsme se vydali vzhůru za prvními našlapanými kilometry. Nutno podotknout, že slovo vzhůru je pravém místě, protože nás hned z Malé Morávky čekalo nepříjemné stoupání. Na nezpevněné lesní cestě nás stromy chránili před sluncem, které mělo těsně po poledni velkou sílu. Ovšem zanedlouho jsme se přesvědčili jak dovede být v horách zrádné počasí. Během několika minut se zatáhlo a přišel nepříjemný déšť provázený hromy a blesky. Opravdu příjemný začátek našeho putování. Celý promočení jsme dojeli do Karlovy Studánky, kde nás povzbudila teplá polévka v místní restauraci. Mimochodem za 18 promoklých hostů, kdy pod každým z nás zůstala kaluž vody asi rádi nebyli. Ptáte se proč 18 hostů, když nás jelo 20? Doprovázelo nás servisní vozidlo ve složení Medák-Šimák, které převáželo zavazadla a v případě potřeby byli kluci k dispozici. Stejně jako tentokrát, kdy někteří z nás využili jejich přítomnosti k převlečení do suchých triček. Když se počasí umoudřilo vyrazili jsme dále po naplánované trase. Čekalo nás stoupání na Ovčárny, při němž se začalo projevovat kdo jak je na tom s fyzickými silami, či kdo má jakou vůli. Také se ukázalo, že Jenda je opravdový mistr v hledání zkratek a jiných různých fint. Na Ovčárně byl mezi prvními přestože byl dlouhou dobu na chvostu a nikoho z nás nepředjel. Mi, co jsme byli na Ovčárně dříve jsme jej, ale viděli vystupovat z cyklobusu, jehož byl jediným cestujícím. Jenda se dušoval, že mu řidič zastavil sám od sebe a prosil ho ať nastoupí, že nikoho neveze. Jenda, dobrák od přírody obětoval zbytek stoupání a nechal se vyvézt. Když předjížděl ostatní, tak se samozřejmě schovával, aby nikdo neviděl že se veze. Z Ovčáren následovalo další stoupání na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku-na Praděd. Logicky jsme se dostali do nejvyšší nadmořské výšky naší cesty a to do 1491m. Z Pradědu byl díky slunečnému počasí krásný výhled, který nám kazil Maso řečmi o tom jaká stoupání nás čekají následující den. Po občerstvení nás čekal sjezd přes Švýcárnu do Červenohorského sedla, kde jsme strávili 1. noc. V pátek jsme vstávali s vědomím, že máme před sebou královskou etapu. Po snídani a společném fotu jsme se pustili do dlouhého sjezdu po němž nás čekalo stoupání na Dlouhé Stráně. Během 13-ti kilometrů jsme absoluhovali převýšení z 500 do 1343 m.n.mořem. Náš peloton se notně protrhal, ale do cílového místa doputovali všichni. Co jsou vlastně Dlouhé Stráně? Je to vodní přečerpávající elektrárna na vrcholu hory Mravenečník. V roce 2005 se zařadila mezi 7 největších divů ČR. V hlasování veřejnosti byla dokonce označena jako div největší. Byl to opravdu krásný pohled. Představte si na vrcholu hory obrovskou vodní plochu, okolo nichž je široký ovál, po kterém můžete nádrž obejít, či objet. Dokola nádrž měří necelé 2 km. Po nabažení se tohoto úkazu jsme opět sjížděli a pohrávali si s myšlenkami, že nejtěžší část etapy máme za sebou. Bohužel tomu tak nebylo. V průběhu dne jsme zabloudili a po lesních cestách a v úmorném horku jezdili přes 4 hodiny bez možnosti občerstvení se. Jediným zdrojem energie byla voda z lesních říček. V těchto chvílích jsme od Jendy s Masem vyslechli několik peprných nadávek. Po těchto horkých chvilkách na nás jako fata morgana zapůsobila chaloupka, či hájovna ze které se vyklubala hospůdka. Představte si, že po celodenní námaze lehnete na stráň na okraji lesa, vedle vás protéká potok a slyšíte jen štěbetání ptáčků. Prostě idylka, kdy si i ne pivaři pochutnali na výborném zlatavém moku. Po odpočinku nás čekal poslední úsek do naší další zastávky a to do Petříkova. Do jednoho jsme se shodli, že byl tento den nejnáročnější. Našlapali jsme kolem 80ti kilometrů. Sobotní etapa začínala již klasickým nabíráním výškových metrů, kdy nám opět přálo počasí a postupem času jsme po hřebenech doputovaly na horu Smrk, odkud nás čekal sjezd do námi očekávaného místa naší cesty. Čekala nás návštěva Lesního baru. Baru uprostřed lesa, kde se nápoje chladí v potoce, kde jsou k dispozici oplatky, sušenky, můžete si opéct špekáček či klobásu a vše platíte do dřevěné pokladničky, kterou nikdo nehlídá. Vše je založeno na poctivosti návštěvníku tohoto turisty hojně navštěvovaného místa. Sobotní etapa byla poklidná, čekalo nás jediné težší stoupání na Rejvíz, které jsme v pohodě zvládli. Sice jsme ujeli 70 km, ale většinou jsme sjížděli a to kilometry rychle naskakují. Kolem 18. hodiny jsme dorazili do Vrbna, kde nás čekala poslední noc. Tento večer byl již dopředu avizovaný jako společenský . Nejprve se zazpívalo Henrymu k narozeninám, poté jsme přivítali nováčky, kteří byli z našeho putování nadšení a všichni tvrdili, že s námi na příští Tour opět vyrazí. Návrhů kam vyrazit padalo spousta, ale předběžně to vypadá, že zavítáme do Beskyd. To už, ale hodně předbíhám. Ještě nás totiž čekal závěrečný úsek z Vrbna do Malé Morávky. Úsek měřící kolem 16-ti kilometrů byl na poslední den ideální na "vyjetí". Škoda, že poprvé selhalo servisní vozidlo. Stejně jako si vítěz cyklistické Tour de France připíjí při dojezdu do cíle šampaňským, chtěli jsme si i my symbolicky připít při dojezdu do již zmíněné Malé Morávky. Bohužel kluci šampáňo nesehnali. Byla by to krásná tečka za 4-denním putováním, během kterého jsme ujeli 192 kilometrů. Během tohoto putování k nám bylo nakloněno také štěstí. Pouze 3 píchlá kola a žádný pád jsou toho důkazem. Snad tomu tak bude i příští léto, ať už to bude kdekoliv.
Fotogalerie - Jeseníky tour
 

© Copyright 2003-2022 SK Okříšky  •  All Rights Reserved.                 Administrace (autentizováno)